Počítačový virus

Počítačový virus je program, který se vkládá do jiných souborů – spustitelných programů, dokumentů s makry nebo zaváděcí části disku – a při každém jejich spuštění se zkopíruje dál. Stejně jako biologický virus potřebuje hostitelskou buňku, počítačový virus potřebuje hostitelský soubor a uživatele, který ho otevře.

V běžné řeči se slovem virus označuje jakýkoli škodlivý software. Odborně je ale virus jen jedním z druhů malwaru, vedle červů, trojských koní, ransomwaru či spywaru. Dnes tvoří klasické viry menšinu útoků, princip, který zavedly – škodlivý kód ukrytý v něčem, čemu důvěřujete –, ale používá většina moderního malwaru.

Jak počítačový virus funguje

Virus má obvykle tři části. Šířicí mechanismus hledá nové soubory nebo média, do kterých se vloží. Spouštěč určuje, kdy se virus projeví – například v konkrétní datum nebo po určitém počtu spuštění. Náklad (payload) je samotná škodlivá činnost: mazání souborů, poškození systému, zobrazení zprávy nebo stažení dalšího malwaru.

Podle toho, kam se virus vkládá, rozlišujeme souborové viry, které infikují programy, boot viry v zaváděcím sektoru disku a makroviry v dokumentech kancelářských balíků. Polymorfní viry při každé kopii mění svou podobu, aby je antivirus nepoznal podle jednoduchého podpisu.

Typy počítačových virů a malwaru: virus, červ, trojan

Virus potřebuje hostitele a lidský zásah – někdo musí spustit napadený soubor. Červ (worm) je samostatný program, který se šíří sám po síti zneužitím chyb v systémech, bez jakéhokoli kliknutí. Proto se červi dokážou rozšířit po světě během hodin. Známým příkladem je ILOVEYOU z roku 2000, který se šířil e-mailem a přepisoval soubory obětí.

Trojský kůň se nemnoží vůbec – spoléhá na to, že ho uživatel sám nainstaluje, protože vypadá užitečně. Moderní škodlivé programy často kombinují všechny tři přístupy: do počítače se dostanou jako trojan, v síti se šíří jako červ a nakonec spustí ransomware.

Jak se viry šíří a podle čeho poznáte infekci

Viry se šíří přes přílohy e-mailů, dokumenty s makry, nelegálně stažené programy a hry, USB disky a sdílené složky. Kdysi byly hlavní cestou diskety, dnes jejich roli převzalo stahování z internetu a přenosné disky.

Příznaky infekce mohou být pomalý nebo nestabilní systém, soubory, které změnily velikost nebo nejdou otevřít, neznámé zprávy na obrazovce, vypnutý antivirus či nečekaná aktivita disku. Některé viry se ale neprojeví vůbec, dokud nenastane jejich spouštěč, proto je pravidelná kontrola důležitější než čekání na příznaky.

Jak se před viry chránit

Aktualizujte systém a programy – mnoho virů i červů zneužívá chyby, které už mají opravu. Neotevírejte nečekané přílohy, nepovolujte makra v dokumentech z neznámých zdrojů a nestahujte „cracknutý“ software. Neznámé USB disky nepřipojujte.

Vestavěná ochrana moderních systémů, například Microsoft Defender ve Windows, poskytuje solidní základ; doplňkové programy srovnáváme v kategorii Antiviry. Stejně důležité jsou zálohy – pokud virus poškodí soubory, záloha mimo počítač je často jedinou cestou zpět. Další rady k bezpečnosti systému najdete v hesle operační systém a v kategorii Malware a zabezpečení zařízení.

Časté dotazy

Jaké typy počítačových virů existují?

Podle toho, co infikují, se dělí na souborové viry (napadají programy), boot viry (zaváděcí sektor disku) a makroviry (dokumenty s makry). Podle způsobu maskování dále například na polymorfní a rezidentní viry, které zůstávají v paměti.

Může mít virus i mobil?

Klasické viry, které infikují jiné soubory, jsou na mobilech vzácné, protože aplikace běží odděleně. Mobily ale ohrožuje jiný malware – škodlivé aplikace, bankovní trojany a spyware. Ochranou jsou oficiální obchody s aplikacemi a aktualizace.

Dostane se virus do počítače jen otevřením e-mailu?

Samotné zobrazení e-mailu v aktualizovaném programu je běžně bezpečné. Riziko vzniká při otevření přílohy, povolení maker nebo kliknutí na odkaz, který stáhne soubor. U neaktualizovaných programů ale může stačit méně.

Má macOS nebo Linux viry?

Ano, i když jich je méně než pro Windows, protože útočníci míří na nejrozšířenější systémy. Žádný operační systém není imunní, proto i na macOS a Linuxu platí stejné zásady: aktualizace, důvěryhodné zdroje softwaru a zálohy.