Šifrování e-mailu: TLS, PGP a rozdíl mezi nimi

E-mail vznikl v době, kdy bezpečnost nebyla prioritou, a dodnes si toto dědictví nese. Běžná zpráva prochází několika servery a na každém z nich může být uložena v čitelné podobě. U pojmu šifrování e-mailu se proto setkávají dvě velmi odlišné věci: ochrana přenosu a ochrana obsahu. Pochopení rozdílu pomáhá při posuzování toho, co konkrétní služba skutečně zaručuje.

TLS: ochrana trasy mezi servery

Většina poskytovatelů dnes šifruje spojení mezi klientem a serverem pomocí TLS. Mezi servery různých poskytovatelů se používá takzvané oportunistické šifrování: pokud protistrana TLS podporuje, spojení se zašifruje, pokud ne, zpráva může projít nešifrovaně. Existují mechanismy pro vynucení šifrování, například MTA-STS, jejich nasazení však není univerzální.

I při TLS zůstává zpráva na serverech poskytovatelů v čitelné podobě. Poskytovatel ji může zpracovat, indexovat, zálohovat nebo vydat na základě oprávněné žádosti. TLS tedy chrání před odposlechem na lince, ne před poskytovatelem ani před někým, kdo se dostane do schránky.

OpenPGP: end-to-end šifrování obsahu

OpenPGP je otevřený standard, který umožňuje zašifrovat obsah zprávy tak, aby ho přečetl jen držitel soukromého klíče. Odesílatel použije veřejný klíč příjemce, zpráva se zašifruje a nikdo na cestě ani na serverech ji nedokáže přečíst. Podpis navíc potvrzuje, kdo je odesílatel a že obsah nebyl změněn.

Takový přístup vyžaduje správu klíčů. Příjemce musí mít klíčový pár, odesílatel musí znát jeho veřejný klíč a ověřit, že skutečně patří dané osobě. Pokud se soukromý klíč ztratí, zprávy nelze obnovit, a pokud se prozradí, útočník může číst zachycenou komunikaci. Proto je důležitá záloha klíče a jeho ochrana heslem.

Co OpenPGP neskrývá

U klasického OpenPGP zůstávají hlavičky zprávy a předmět nešifrované. Poskytovatel tedy vidí odesílatele, příjemce, čas a předmět, i když tělo nečte. Některé novější implementace nabízejí ochranu předmětu, kompatibilita mezi klienty však není zaručena. Na tato omezení navazuje článek o metadatech e-mailu.

Stejně tak platí, že šifrování nechrání před příjemcem, který zprávu předá dál, ani před zařízením napadeným škodlivým softwarem. Další souvislosti najdete v sekci o malwaru.

Mezi uživateli téže šifrované služby se end-to-end šifrování často nastaví automaticky, aniž byste museli spravovat klíče ručně. Při komunikaci navenek se zpravidla používá buď OpenPGP, nebo zpráva chráněná heslem, kterou příjemce otevře přes webové rozhraní. Druhý způsob je pohodlnější, ale heslo je třeba předat jiným kanálem a nemělo by být předvídatelné.

Kdy se vyplatí a kdy ne

Pro běžnou komunikaci je rozumné zvolit poskytovatele, který šifruje obsah schránky a podporuje šifrování mezi uživateli téže služby. Pro případy, kdy musíte komunikovat s někým mimo službu, se používá OpenPGP nebo zpráva chráněná heslem. Pokud protistrana nešifruje, ochrana je omezená.

U citlivé komunikace zvažte i jiné kanály, například šifrované chaty, které často poskytují jednodušší end-to-end šifrování bez správy klíčů. Pojmy jako veřejný klíč či podpis vysvětluje slovník.

U OpenPGP hraje důležitou roli i důvěra v klíče. Veřejný klíč má otisk, který si můžete s partnerem porovnat jiným kanálem, například osobně nebo telefonicky. Bez tohoto ověření nemáte jistotu, že klíč patří tomu, komu ho připisujete. Mnohé klienty nabízejí i automatické vyhledávání klíčů, které je pohodlné, ale vyžaduje opatrnost.