Jak funguje síť Tor: cibulové směrování jednoduše

Jak funguje síť Tor, se dá vysvětlit jednoduše: je to dobrovolnicky provozovaná infrastruktura, která umožňuje připojit se k internetu, aniž by cílový server znal vaši skutečnou IP adresu. Zároveň brání síťovému pozorovateli, například poskytovateli připojení, vidět, které stránky navštěvujete. Jde o zásadní rozdíl oproti běžné VPN, kde důvěřujete jednomu poskytovateli. Tor rozkládá důvěru mezi více nezávislých uzlů.

Tři uzly a vrstvy šifrování

Váš klient si při připojování vybere trasu přes tři uzly: vstupní (guard), prostřední a výstupní (exit). Data se před odesláním zabalí do tří vrstev šifrování, podobně jako vrstvy cibule. Vstupní uzel odstraní první vrstvu a zjistí jen to, komu má data poslat dál. Prostřední uzel odstraní druhou vrstvu a opět zná jen sousedy. Výstupní uzel odstraní poslední vrstvu a odešle požadavek cílovému serveru.

Výsledkem je rozdělení znalostí. Vstupní uzel zná vaši IP adresu, ale neví, kam komunikace směřuje. Výstupní uzel zná cíl, ale neví, kdo požadavek původně poslal. Prostřední uzel nezná ani jedno. Žádný jednotlivý uzel tedy nemá úplný obraz o tom, kdo s kým komunikuje.

Co Tor skrývá a co ne

Tor skrývá vaši IP adresu před cílovou stránkou a navštívené adresy před poskytovatelem připojení. Neskrývá však samotný fakt, že Tor používáte; ten může být pro síť viditelný, pokud nepoužijete mosty. Tor také nemění to, co sami o sobě prozradíte: pokud se přihlásíte do účtu na své jméno, stránka ví, kdo jste, bez ohledu na trasu.

Výstupní uzel vidí komunikaci tak, jak ji vidí web. Pokud stránka nepoužívá HTTPS, může provoz číst i provozovatel výstupního uzlu. Proto je šifrované spojení s cílem nezbytnou součástí ochrany, ne volitelným doplňkem.

Proč se trasa mění

Okruh (circuit) se po určité době obnovuje a různé webové domény v Tor Browseru používají různé okruhy. Vstupní uzel se však záměrně mění jen zřídka. Důvod je statistický: čím častěji byste vstupní uzel měnili, tím větší by byla šance, že jednou narazíte na škodlivý. Stabilní vstupní uzel toto riziko snižuje.

Rychlost sítě je kvůli trojnásobnému přesměrování nižší než u běžného připojení. Je to cena za rozdělení důvěry. Proto se Tor hodí na citlivé prohlížení, ne na stahování velkých souborů nebo streamování.

Hranice ochrany

Protivník, který by dokázal sledovat provoz na vstupu i na výstupu současně, může při dostatečných zdrojích porovnáváním časování a objemu dat spojit odesílatele s cílem. Takzvaný korelační útok je známou hranicí návrhu Toru a projekt o ní otevřeně mluví. Pro běžného uživatele je realističtějším rizikem vlastní chyba, například přihlášení do osobního účtu nebo instalace rozšíření v prohlížeči.

Tor je nástroj na ochranu před sledováním polohy a profilováním, ne zázračný štít. Pokud chcete pochopit širší kontext, podívejte se do slovníku pojmů a na přehled toho, jak se liší anonymita od soukromí. U kryptoměn platí, že samotné používání Toru neskryje historii transakcí na veřejném blockchainu, jak ji popisuje například Bitcoin.