Typy stablecoinů: krytí měnou, kryptem a algoritmem

Dva stablecoiny navázané na stejnou měnu mohou být technicky i z hlediska rizika velmi odlišné. Rozhoduje to, co je zajišťuje a kdo o správě tohoto zajištění rozhoduje. Proto má smysl rozlišovat základní typy stablecoinů.

Srovnání není hodnocením konkrétních tokenů a není doporučením k používání. Cílem je dát vám rámec, pomocí kterého si můžete posoudit libovolný stablecoin. Související články najdete v kategorii Stablecoiny.

Kryté fiat měnou nebo podobnými aktivy

Emitent drží rezervy v hotovosti, bankovních vkladech nebo v krátkodobých cenných papírech a vydává odpovídající množství tokenů. Držitel se spoléhá na to, že rezervy existují, jsou oddělené od majetku emitenta a že token lze vyměnit zpět.

Hlavním rizikem je protistrana: kvalita rezerv, způsob jejich uložení a poctivost emitenta. Důležitá je i právní povaha nároku držitele. V EU se na takové tokeny vztahuje regulace podle MiCA, která stanovuje požadavky na rezervy a práva držitelů.

Pro uživatele to znamená, že před použitím je užitečné zjistit, která společnost token vydává, kde je registrovaná a jaké dokumenty zveřejňuje. Rozdíl mezi tím, co emitent slibuje, a tím, co je právně vymahatelné, může být podstatný.

Kryté kryptoměnami

Tyto stablecoiny vznikají tak, že uživatel uzamkne v chytrém kontraktu kryptoměny ve vyšší hodnotě, než je hodnota vydaných tokenů. Nadměrné zajištění je pojistkou proti poklesu ceny kolaterálu. Pokud hodnota zástavy klesne příliš, pozice se automaticky likviduje.

Výhodou je, že pravidla jsou zapsaná v kódu a viditelná pro všechny. Nevýhodou je riziko chyby v kontraktu, závislost na cenových orákulech a na likviditě při hromadných likvidacích. Podrobnosti o podobných mechanismech najdete v oblasti DeFi.

U takových tokenů si všímejte, jaké kryptoměny slouží jako zástava, jaká je jejich likvidita a jak se určuje cena. Zástava z jednoho volatilního aktiva je rizikovější než rozložená do více aktiv.

Algoritmické stablecoiny

Algoritmické modely se snaží udržet cenu úpravou nabídky, přičemž nemají plné krytí ve formě rezerv nebo zástavy. Často se opírají o druhý token, který má pohltit výkyvy. Funguje to do té doby, dokud trh věří, že vazba vydrží.

Historie ukazuje, že při ztrátě důvěry může takový systém zkolabovat rychle a bez mechanismu záchrany. Proto je namístě opatrnost a regulační rámce, včetně MiCA, k takovým modelům přistupují přísněji.

Ne každý algoritmický model je stejný. Některé kombinují algoritmus s částečným krytím, a přestože tím riziko snižují, nevylučují ho. Při posuzování vždy hledejte, co se stane, pokud důvěra klesne rychleji, než se stihne upravit nabídka.

Kompromisy jednotlivých přístupů

Každý typ stablecoinu vyměňuje jednu vlastnost za jinou. Tokeny kryté měnou jsou pro běžného uživatele nejsnáze pochopitelné, ale vyžadují důvěru v emitenta a banky či správce rezerv. Krypto-kryté tokeny jsou transparentnější, ale složitější a závislé na kódu.

Algoritmické modely slibují efektivitu a nezávislost na tradičních institucích, ale platí za to vyšší zranitelností. Žádný typ není dokonalý, proto při rozhodování zvažte, kterému druhu rizika dokážete lépe porozumět a které jste ochotni nést.

Jak je posuzovat

U každého typu si položte stejné otázky: co token zajišťuje, kdo to kontroluje, jak se to ověřuje a co se stane při stresu na trhu. Zveřejněné zprávy o rezervách, nezávislé audity a jasné podmínky výměny jsou dobrým signálem, ale ne zárukou.

Zvažte i praktické věci: na jakých blockchainech token funguje, kde ho lze vyměnit a jaké jsou poplatky. Nikdy nepředpokládejte, že zdánlivá stabilita je zadarmo. Více o pojmech najdete ve slovníku.